Osamocená pouť jako zdroj inspirace

Téma putování je v dnešní době celkem známé. Média informují o životních příbězích lidí, kteří se vydali na pěší pouť do španělského Santiaga de Compostela (jako např. poutník Tomáš Gavlas), nebo přešli Continental divide trail v USA (jako např. plukovník Karel Klinovský ). Cesty, které jsou extrémně dlouhé a náročné a vedou v cizojazyčné krajině. Ale čím populárnější cesta, tím více poutníků. Ve skutečnosti pouť nemusí vést na tak známá nebo daleká místa. Využít můžeme i krajinu za našimi humny a vyčlenit si na to jen pár dní.

Jak se liší pouť od výletu?

Na výletu jde o to zdolat co nejvíce zajímavých turistických bodů a ujít určitou vzdálenost. Plánuje se většinou na víkend podle předpovědi počasí, hodně se fotí a ve skupině se povídá. Pozorují se věci tam venku a řeší se převážně všednodenní témata. Výletník chce změnit prostředí, něco vidět a vyvětrat se.

Na pouti jde o to, dosáhnout určitého místa v srdci poutníka. Čím delší pouť, tím přesnější zacílení, čím horší počasí, tím lepší výsledky :-). Poutník putuje mlčky, povídá si v duchu. Pozorované věci tam venku zrcadlí cítěné obsahy tam uvnitř. Vzpomínky na pouť zůstávají v srdci po mnoho let.

Každý si musí sám sobě odpovědět, proč chce na pouť vyrazit. Ale někdy se to tak v životě sejde, že vznikne potřeba přehodnotit priority. Dovolit si trávit čas sám se sebou. Udělat to jednou jinak.

Jaro je ideální období na restart. Jsou ještě příjemné teploty, ve všední den se na stezkách nachází jen minimum lidí.

Jaké další podmínky jsou potřeba, aby se putování proměnilo v pouť?

• určité duševní rozpoložení (otevřenost tomu, co přichází)
• těžký batoh na zádech se vším potřebným pro přežití a přespání v přírodě (bolest a kontakt s osobními potřebami ostře kontrastuje s pohodlím, ve kterém běžně žiji)
• délka trasy jako výzva (nemožné se stává možným prvním krokem ze dveří bytu)
• neznámé prostředí (nutnost improvizace)
• osamocená pouť (cesta k sobě, vypnout mobil, nekontaktovat přátele)
• dostatečné dlouhé putování (alespoň 5 dní)
• otevřenost novým prožitkům (spirituální složka pouti, propojení s přírodou)
• deník (zachycení tohoto významného období písemnou nebo obrázkovou formou)
• doporučuji nefotit
• pouť by měla být svým způsobem strastiplná a neměla by být moc naplánovaná
• je třeba držet směr, ale nesoustředit se na cíl (vzdát je taky možné)
• a nakonec nechat na sebe cestu působit

Jak se pouť projevuje?

• jde o vykročení z komfortní zóny (vystoupení z koloběhu všedních dní)
• mění se vnímání času z Chronos (přesné vnímání času) na Kairos (čas jít, čas jíst, čas spát)
• batoh generuje bolest, která nás udržuje v přítomnosti
• pomalá chůze napomáhá meditaci
• okolní podmínky aktivují fantazii (mlha, šero, hustý les)
• nutnost reagovat na neznámé prostředí rozvíjí intuici
• přináší čas rozjímat
• přináší životní AHA momenty
• obklopení přírodou otvírá spirituální notu (chrám lesa, západ slunce, setkání se zvěří)
• dostáváme se do pravého kontaktu se svými potřebami (hlad) a schopnostmi (fyzickými i duševními, tj. co ujdu, i když už nemůžu, co všechno snesu – počasí, nepohodu, hlad)
• propojuje nás s přírodou a se sebou

Kam vyrazit na pouť?

Doporučuji vyrazit přímo z domu na nějakou horu. Cesta se přirozeně odvíjí a stoupání nás více vede ke svému středu. V cíli je pohled do údolí symbolickým zakončením náročné cesty. A může začít cesta domů. To už třeba pomocí veřejné dopravy.

Druhou možností je jít na posvátné místo. Pro požehnání třeba do kostela (např. kostel Nanebevzetí panny Marie v Neratově), nebo katedrály (např. katedrála svatého Víta v Praze).

Součástí pouti je i návrat do civilizace. Vracející se poutník bystřeji vnímá všechny městské ruchy. Uvědomuje si, že je zahlcen všudypřítomnými nápisy a lidmi, ohlušen provozním hlukem. Postupně si na podmínky znovu zvykne a vrátí se zpátky do své reality. Zážitek takového návratu je rovněž inspirací a podnětem pro další přemýšlení.

Slovo na závěr

Osobní pouť přirozeně plyne a její děj se odvíjí krok za krokem. Vede vás vaším tempem a přináší to, co právě vy potřebujete, jazykem, kterému rozumíte. To nejcennější co pouť přináší je ZDROJ INSPIRACE pro období následující po pouti.

Pokud vás téma poutí přitahuje a máte další otázky, neváhejte mi napsat, ráda se s vámi podělím o osobní zkušenosti z mého putování z domu na Praděd – cesty, která se neplánovaně proměnila v pouť.

Ať vás nohy vedou, kam vás srdce táhne!