Nikdy se nevzdávej

Duben je můj narozeninový měsíc. Úplně nejradši ho trávím s přáteli u studené vody a radost mi dělají kvetoucí narcisky, které tak krásně voní. Letos to bylo hustě-kruté kulaté výročí.

Nemůžu se ubránit zpětné rekapitulaci. Stále jsem nevyšla z kroužku celoživotního vzdělávání. Školí mě nemoci, rozchody, nové zaměstnání. Ty kila navíc, to vlastně nic není. Život by měl být pestrobarevný.

Učím se přizpůsobovat změnám. Mít se ráda taková, jaká jsem. Nelpět na tom, co mi nepatří, a někdy být také praktická. Nebo vidět svět z té lepší stránky, třeba že kila nahoře jsou výhodné při otužování. 🙂 Ale mohla bych to taky vzdát…

Nový rok se neptá, co bylo loni, a už přináší nové výzvy. Zaregistrovala jsem si živnost a oficiálně otvírám prostor pro práci s lidmi formou doprovázených poutí a dalších aktivit souvisejících s pocitem well-being. Protože cesta sebepoznání a péče o své zdraví v jeho celistvé podobě je to, co mi dává smysl.

Tam, kde se člověk dotýká dna, začíná nový prostor pro to, co je třeba nejvíce. Naději a víru, že každý den může být nový začátek. Ten zvláštní rok mi pomohl si to uvědomit a já tak dostala ještě jeden narozeninový dárek. Chuť v kroužku i přes svou mírnou natvrdlost v dalším roce pokračovat. A takový dárek bych přála i vám.