Adventní ohlédnutí

Vážení přátelé, rok se chýlí ke konci a to je příležitost k bilancování nebo rekapitulaci. Aby čas neprotekl jenom tak mezi prsty. Máte to taky tak?

Za mě to byl plný rok. Překročila jsem mnoho svých komfortních zón. Využila jsem prostoru, který nám sociální sítě dávají, k šíření dobré praxe a vytváření pozitivního obsahu naplněného činnostmi, které mně osobně dávají velký smysl a spadají do oblasti našeho well-beingu. Tzn. činností, které přinášejí pocit štěstí.

Rozšířila jsem okruh potenciálních uživatelů práce s mandalou i do offline světa mezi čtenáře časopisu Regenerace, který se zabývá alternativním přístupem ke zdraví. Na druhý pokus mi šéfredaktor Miloš Kozumplík poskytl neuvěřitelný prostor. Na jaře po čtyři měsíce vycházely čtyři celostránkové mandalové články téměř bez redakčních úprav.

Protože mandala je účinným nástrojem autopsychoterapie, připravila jsem v létě také dvě sady namnožených malých i velkých mandalových omalovánek spolu s návodem k práci a nezbytnými pastelkami, které jsem předala k užívání do Psychiatrické nemocnice v Brně Černovicích. Aby se i pacienti, kterým to psychický stav dovoluje, mohli aktivně podílet na svojí úzdravě. Tak jako pomáhají i mně.

V rámci celorepublikové akce Týdny pro duševní zdraví jsem na podzim v blanenské čajovně Ulita připravila přednášku o práci s mandalou. Překonala jsem svou trému i technický antitalent a snad jsem zaujala také posluchačky, které přijeli až z Rousínova. Moc děkuji i přátelům, kteří mě přišli podpořit svou účastí. Dokonce přišli i muži!

Začala jsem více malovat a velice mě těší, že první mandala už má v Orlové na fyzioterapii své nové pozorovatele. Jen houšť.

Na jaře jsem se s kamarádkou vydala na čtyřdenní duchovní pouť do Velehradu, která mi je velkou inspirací na pomalu plynoucí spirituální cestě, jejíž jedna část vyvrcholí příští rok o Velikonocích křtem. O tom, jak pouť na člověka působí si můžete přečíst ZDE.

Průběžné zápisky z otužovací praxe, které vkládám na FB, inspirovaly novináře Honzu Charváta k sepsání článku o otužování do Blanenského deníku. Bylo to pěkné povídání a na chvíli jsem se stala známou osobností. Na podzim jsem také založila otužovací skupinku pro začínající otužilce, se kterou jsme si vyzkoušeli jaké to je plavat v říjnu. Průběžně registruju taky odvážné aspiranty, kteří chtějí zkusit první ponor v lednu!

Jsem vděčná za to, že se mohu takto realizovat a při zpětném pohledu se mám na co dívat. Hodně jsem se toho naučila. Jsem vděčná za všechny online i offline interakce. I kdybych inspirovala jen jednoho z vás, budu cítit velké štěstí. Ale já ho cítím už teď, protože jsem „to“ zkusila.

To byl pohled zpět, ale jaký bude pohled vpřed? Nedávám si žádné pevné cíle, kterých bych chtěla dosáhnout, spíš rozprostírám možnosti a nechám si svobodu jít volně cestou, která se bude odvíjet krok za krokem. Ale mám pocit, že jsem o krůček blíž otevřít kapitolu doprovázených poutí a přiblížit se sdílení osobních příběhů na společné cestě přírodou. Aktivovat Podaný prostor.

Takovou mapou na cestě je mi osobní vize, motto, krédo, báseň a obraz, které jsem stvořila během bouřlivé krize středního věku a připomínají mi, co je v životě důležité.

Konec roku lidé využívají k tomu, aby si dávali předsevzetí. Je však důležité vědět na jakých hodnotách svá předsevzetí stavím. Abych nešlápl vedle. Věnovat čas vnitřní revizi, sestavit svůj životní plán. A to bych přála i vám, abyste jste soustavně hledali, kdo jste, odkud a kam kráčíte. Našli smysl svého konání. Byli šťastní.

Děkuji vám za vaši přízeň. Mějte hezký advent.